Příběh o dvou chlapcích
Ahoj, promiňte za to, že jsem tak dlouho nepsala, ale neměla jsem na to vůbec čas... Věnovala jsem se real life a bylo to fajn :D
Tady máte můj první příběh...
ALE POZOR! VŠECHNY PŘÍBĚHY JSEM VYMÝŠLELA SAMA, ANI JEDEN NENÍ ZKOPÍROVANÝ A TAKÉ SE NESMÍ KOPÍROVAT! MOHOU SE JEN VYPRÁVĚT, TO JE VŠE!
Příběh o dvou chlapcích J)
Kdysi žili dva chlapci. Lukáš a Marek. Byli to nejlepší kamarádi už od malička. Zažili spolu všechno, první krůčky, první slova, první schovávanou, první básničky, první dny v lavici, první dětské lásky, první jedničky, první dvojky, první trojky… Prostě nerozluční přátelé! Okolí si myslelo, že jsou to sourozenci J. Oba si už od malička oblíbili koně. Už jako malí jezdili na tažných koních a vypomáhali ve stáji. O jejich vztahu ke koním nikdo nevěděl. Jen oni dva… Jednoho dne se o jejich lásce k těm krásným, rychlým, elegantním a vznešeným stvořením dozvěděli rodiče, ti byli rádi, že jejich děti něco baví a že se jen tak neválí, nebo nepoflakují venku J. Když bylo chlapcům dvanáct let, rozhodli se, že si koupí koně! Chtěli ho už dlouho, ale neměli ho ne kvůli nedostatku penězům, ale kvůli tomu, že se báli, že se jim budou ostatní smát L, ne každý je totiž inteligentní člověk a znáte to, závist se rychle mění v nenávist L. Kluci se ale rozhodli: „Přece na to budeme dva!“ A po nějaké době už jim stál v boxe u dalších tažných koní i ten jejich… Jejich kůň nebyl tažný, ale jinde by ho mít nemohli. Jejich kůň byl krásný a nasvalený, černý, vysoký fríský kůň. Lukáš i Marek měli obrovskou radost, ale jen do té chvíle než zjistili, že je Maxarel (jméno koně) velmi temperamentní hřebec :/. Marek měl radost, ale Lukáši to bylo líto L. Nedalo se nic dělat, museli koně ochočit… Marek byl proti, chtěl něco jako: DIVOKÉHO MUSTANGA, chtěl se s ním prohánět rychlostí blesku po louhách, ale po nějaké době raději přišel k Lukášovu nápadu „mustanga“ zklidnit J Roky plynuly a chlapci chodili do stáje za Maxarelem každý den, nebylo dne, kdyby se u něj chlapci nezastavili… Bohužel si z nich začal kolektiv dělat legraci, kvůli jejich lásce ke koním, kvůli tomu, že s nimi nejdou ven jen kvůli koním, kvůli škole na kterou nemají kvůli koním čas… Prostě nebylo ničeho, kvůli čemu by obviňovali chlapce a jejich koně L. Když bylo chlapcům 17 let všechno se pomalu začalo zvrtávat. Marek začal toužit po jeho nezkrotném koni a byl naštvaný na Lukáše, že ho kdysi přinutil ho zklidnit L. Také už ho v jeho věku začali zajímat slečny, a chtěl se jim trošku předvést… nejdřív se vytahoval řečmi o tom, co všechno s koňmi umí, poté jednou dokonce vzal slečnu do stáje. To nebylo nic strašného ale jednou ji nechal na Maxarelovi svést bez Lukášova svolení… To Lukáše naštvalo a s Markem se ošklivě pohádal. Byla to jejich první hádka. Marek si z ní ale moc velké ponaučení nevzal a ke koním chodil jen zřídka a jen s jistou slečnou. Jednou s ní šel na vycházku a nechal ji na něm jet samotnou a to byla chyba! Maxarel se lekl jedné srnky, co běžela po poli, a splašil se. Dívka to samozřejmě neuseděla a spadla. Chlapec se začal nejdřív zajímat o ni a koně nechal utíkat. Zrovna jel na kole kolem nich Lukáš. Poznal svého kamaráda, jeho tajnou lásku i svého milovaného hřebce. Dívce se nic nestalo, ale i přes to, to řekla svému otci, který byl starostou města, a když se to dozvěděl, chtěl nechat koně utratit! Když se Lukáš dozvěděl, co se chystá starosta udělat řekl to Markovi, ten jen chladně a suše odpověděl: „Ať to udělá! Málem vážně zranil mou přítelkyni.“ Lukáš se rozzlobil, „Vždyť to ani tvá přítelkyně není! Nejeví o tebe ani trochu zájem! Nemá tě ráda a zneužívá tě!“ To Marka velice naštvalo a celá jejich hádka skončila bitkou. Marek byl silnější a Lukáš se tak tak bránil, natož aby ublížil jeho „kamarádovi“. S pláčem se vydal domů, kde se rozloučil s rodinou a poté zajel do stáje, nauzdil a nasedlal hřebce, sbalil všechny potřebné věci a vydal se na útěk. S Maxarelem byli nezastavitelní, nebylo nic, co by jim stálo v cestě. Oba si naprosto důvěřovali a to bylo to, co je drželo naživu, jejich důvěra.
A pokud neumřeli, tak i teď můžete vidět chlapce a jeho koně, jak se projíždí po loukách J
Já vím, je to kýčovité, ale tak co už s mou fantazií, že? Příběhů bude ještě mnoho, neboj te se! J
Bloggerka Kiwi
Komentáře
Přehled komentářů
pěknééé!!! moooc pěkné, doufám, že budeš spisovatelka, koupím si všechny tvoje knížky :)
moooc...
(Natálka, 3. 2. 2014 20:44)